#TbT 2 | Michal Nevěděl
Ahoj Newyku! Jak se ti daří v roce 2021? 🙂
"Ahoj, v první řadě bych chtěl všem popřát všechno nejlepší do Nového roku a ať je lepší než ten minulý. Co se mě týká, jsem se vším spokojený, až na covid, který mi brání hrát fotbal a chodit v pátek do knajpy. 😀"
Tvoje fotbalová kariéra je poměrně bohatá, ale k tomu se dostaneme později. Pamatuješ si ještě na svoje začátky? Kde si začínal a kolik ti bylo let?
"S fotbalem jsem začínal v 5 letech v rodných Žabčicích. Tam jsem hrál do svých 12 let, než si mě na turnaji v Těšanech vyhlédl pan Nauš a oslovil mě, jestli bych nechtěl zkusit hrát fotbal v Brně, konkrétně ve Spartě Brno."
Nejvíce času si strávil právě ve Spartě Brno, respektive ve Slovanu, protože jeden čas byla mládež sloučená. Pamatuješ si na to sloučení, kdy byla část kluků ze Slovanu a část ze Sparty?
"Na to sloučení si pamatuji, protože to pro mě bylo možná vysvobození, jelikož ve Spartě měl trenér své oblíbence a bylo skoro nemožné se dostat do A týmu. To se táhlo od žáků až do mladšího dorostu, kde došlo právě ke sloučení Sparty a Slovanu."
Bylo to pro tebe nejhezčí fotbalové období nebo vzpomínáš na jinou dobu?
"Moje nejhezčí fotbalové období bylo právě ve Slovanu (Sparta B), i když začátky taky nebyly úplně jednoduché, jelikož nejsem úplně nejvyšší postavy a všichni okolo mě vypadali jak chlapi, což vypadají do teď. 🙂 Proto jsem první rok vysedával na lavičce. Ale ani to mi nevzalo chuť do fotbalu, protože jsem věděl, že tu šanci dostanu. Tu šanci jsem po roce dostal a postupem času se propracoval do základní sestavy, a poté i na kapitána týmu. Dokážu s přehledem říct, že to byla nejlepší parta, co jsem kdy zažil."
Vzpomínáš na nějakého trenéra, který tě vedl v mládeži nebo potom v mužích?
"Jistě, že vzpomínám. Byl to právě náš trenér dorostu Drahoš Mazánek. Byl to pro mě NEJLEPŠÍ trenér, jakého jsem kdy měl. On z nás dokázal opravdu vytáhnout maximum. Trénovali jsme 5x týdně. Když jsme vyhráli a fakt zahráli dobře, tak nám dal v pondělí volno. Největší paradox na tom byl, že i když nás nechal zvracet krev, kolabovat, tak i přesto jsme tréninky milovali a chodili na všechny tréninky, i když jsme hrozně trpěli. Možná i to z nás udělalo obrovskou rodinu, která táhla za jeden provaz."
Přes mládež ses dostal až do mužů ve Slovanu, kde si byl postrachem soupeřových obran. Sice jsi na jeden gól potřeboval 5 šancí, ale góly si dával. 🙂 Možná proto přišla nabídka z Rakouska, jak ses tam dostal?
"Tohle si pamatuju moc dobře, seděli jsme dole na Slovanu a rozhodovalo se, kdo se bude chtít vrátit do Sparty a kdo zůstane ve Slovanu. V té době, o mně Sparta hodně stála, protože jsem se, myslím, vykopal v dobrého fotbalistu. Já už v té době ale věděl, že patřím do Slovanu, takže moje rozhodování nebylo nijak těžké. 🙂 Góly jsem dával, protože jsem měl super spoluhráče a hlavně jsem v útoku hrál s Honzem Havlem, kde jsme vytvořili super útočnou dvojici a podle mě se ještě teď motá obráncům hlava. 🙂
Do Rakouska jsem se dostal, dá se říct, náhodou. V té době jsem byl na testech v třetiligové Břeclavi, kam přijel majitel Poysbrunnu, který se poptával po nějakém útočníkovi. V té době si mě trenér Valachovič pozval k sobě a zeptal se, jak to vidím. Řekl mi, že bude rád, když zůstanu a zkusím zabojovat o třetí ligu. Já se ale rozhodl pro peníze, a tudíž jsem šel do Rakouska. Dodnes toho lituji, že jsem svoji šanci zahrát si fotbal na vyšší úrovni zahodil."
V Rakousku si hrál sezonu, jestli jsem dohledal správné informace. Jak se ti tam líbilo a co řeč? Umíš německy, nebo jak ses tam domlouval?
"Trošku tě opravím, hrál jsem tam půl roku. Došel jsem do mančaftu, který byl předposlední a měl na kontě 11 vstřelených branek. Úkol zněl tedy jasně, a to zachránit soutěž. To se taky povedlo. Nastřílel jsem 12 branek za půl roku, jednou jsem byl vyhlášen hráčem měsíce a dostal se i do sestavy roku. Po konci sezóny, kterou jsme úspěšně zachránili, mi bylo oznámeno, že mám moc vysoký plat a že chtějí, abych šel s penězi níž. Na nové smlouvě jsme se nedomluvili, ale i přes několik nabídek z ostatních týmů v Rakousku jsem se rozhodl pro návrat domů. Jinak v Rakousku jsem poznal super lidi, kteří ten fotbal milovali, podporovali a nebylo to jak u nás, že když se nedaří, tak ti nadávají. Co se řečí týká, tak jsem si musel obnovit slovník, ale myslím, že jsem to obstojně zvládl, jelikož jsem se až do střední učil německy. Kolikrát jsem ale musel použít ruky, nohy, češtinu, angličtinu i němčinu dohromady. 🙂"
Rok 2014 a ty si v Rakousku skončil, nevrátil ses do Slovanu, ale zamířil si do Vojkovic. Proč?
"V té době jsem byl v kontaktu s Petěm Poláčkem, který se do Vojkovic vrátil z Jihlavy. Trošku jsem naznačil, že bych si chtěl zkusit krajský přebor, do kterého Vojkovice postoupily. Netrvalo to dlouho a měl jsem telefonát z Vojkovic, že o mě mají zájem a v podstatě okamžitě jsme se domluvili."
Tam si strávil několik sezon, aby ses zase vrátil zpátky na Slovan. Nebyl to ale asi návrat podle tvých představ, proč?
"No, abych to upřesnil, tak jsem každý půl rok nebo rok střídal adresu Vojkovice a Slovan. Takže těch návratů bylo víc. Jelikož jsem ale bydlel zpět v Žabčicích, tak jsem se spíš vždy vrátil do Slovanu z toho důvodu, že mně to tam chybělo. Ale po čase mně ježdění do Brna od svých dvanácti let přestalo bavit, a tak jsem kapitolu Slovan ZATÍM uzavřel."
Můžeme se tedy těšit, že tě v budoucnu ještě uvidíme ať už v dresu nebo třeba jiné roli zpátky na Slovanu?
"No, nechci předbíhat, ale myslím, že ta šance tam je. A možnost si zahrát znovu s klukama, je více než lákavá Ale kdy, to je ve hvězdách...🙂"
Zpátky k tvé současné kariéře. Následoval tedy přestup zpátky do Vojkovic, tam to ale taky nedopadlo. Sezona 2018/2019 dopadla pro Vojkovice špatně a na konci se spoustu jejich hráčů rozuteklo po okolí. Co se tam stalo?
"Dopadlo, nedopadlo. Bohužel umřel pan Komínek, což byl chlap na svém místě. Dělal pro fotbal ve Vojkovicích víc než dost a byl tam hlavně autorita. Od té doby to šlo s fotbalem ve Vojkovicích jen dolů. Hráči odcházeli, žádní nepřicházeli a my dostávali čím dál větší příděly. A jelikož nás posledních pár válečníků nevidělo snahu od vedení s tím nic dělat, tak jsme se každý rozešli po svém."
Od roku 2019 působíš v Přísnoticích, kteří hrají III.třídu, není to pro tebe málo?
"Popravdě, když jsem ohlásil konec ve Vojkovicích, ozvaly se mi 4 týmy, hrající 1.B až 1.A třídu. Už se mně ale nechtělo nikam dojíždět a hlavně už jsem byl tak nějak domluvený v Přísnoticích. A jestli to není pro mě málo, tak po fotbalové stránce určitě. Dokázal bych si představit, že bych s přehledem odehrál aspoň tu 1.A třídu, ale máme u nás v Přísnoticích super partu, takže jsem spokojený tam, kde jsem. 🙂"
Je trochu paradox, že pocházíš ze Žabčic, ale fotbal hraješ ve vedlejších Přísnoticích? Proč? 🙂
"Ano, pocházím ze Žabčic, ale v podstatě jsem tam byl jen 7 let, než jsem se přesunul do Brna. A jelikož partie se dělá nejen na hřišti, ale hlavně v hospodě a všichni moji kamarádi pochází z Přísnotic, tak to nemělo kam uhnout."
Rozumím, zatáčka...🙂 Naposledy si mi říkal, že ses začal trochu angažovat i do trénování, pořád to platí? Popravdě bych to do tebe nikdy neřekl, nebyl si zrovna tréninkový typ, co si tě pamatuju. :)
"To s tebou tak úplně nesouhlasím, protože dosvých 20 let jsem trénoval víc než dost. Pak jsem si vybral bohužel práci, která byla na směny, tím pádem jsem přestal trénovat, takže bych to nesváděl, na to, že nejsem tréninkový typ. Ale tím taky neříkám, že se mně na nějaký tréninky nepodařilo zaspat nebo se na ně prostě vykašlat, tak to ale prostě je a nebudu ze sebe dělat svatouška. 😀 Jinak u nás v Přísnoticích mám asi ze všech nejvíc fotbalových zkušeností a něco jsem za ty roky posbíral, tak dělám tréninkové jednotky, které baví mě, ale i ostatní. Dovolím si říct za všechny v týmu, že to nese své ovoce a díky tomu okupujeme poslední dva roky horní část tabulky."
Ano, tvůj "spací" byt byl legendární. 😀 Fotbal jsme probrali, co osobní život? Všechno jak má být? 🙂
"V osobním životě je všechno v naprostém pořádku. Mám super práci, ještě lepší přítelkyni, se kterou jsem přes 6 let a časem plánujeme postavit vlastní dům a založit rodinu. Ale to ještě nějakou chvíli počká. 🙂"
Poslední otázka na závěr, jaký máš vztah ke Slovanu a jak na něj vzpomínáš? Udržuješ ještě kontakty s někým ze Slovanu?
"Slovaňákem jsem byl a taky jím zůstanu pač těch super zážitků, co jsem tam zažil nejde jen tak zapomenout, takže vztah ke Slovanu je velký. 🙂 Když mám čas a nekříží se zápasy, tak se snažím najít volnou chvíli a zajet se za klukama i tou celou slovaňáckou rodinou podívat.. Vždy se na to strašně těším, až se uvidím nejen s klukama, ale i s diváky, kteří kvůli mě nemají vlasy, 6x měli infarkt miokardu, vředy a tak dále za ty moje šance, ale i tak mi to vždycky odpustili. 😀 Jinak co se týče kontaktu, tak jen s mými ročníky, což byl Inwalida, Kubajs, Simír a Dan, máme takovou skupinku na FB. Ale až skončí covid, tak najdu sílu a zajedu za nima do toho Brna na hrnek. 🙂 Dál už nevím, co psát. Myslím, že jsem na vše dostatečně odpověděl a touhle cestou bych moc chtěl poděkovat Karlovi Anderlemu, který mi dělal takového manažera a držel nademnou ochrannou ruku. 🙂 Jinak nebudu dál jmenovat pač bych tady byl dlouho. Takže velké DÍKY VŠEM, se kterými jsem měl možnost se poznat a vypít pár pivek a věřím, že si jich ještě pár dáme, protože co? MyJsmeSlovan!"
Newyku, děkuju za rozhovor a přeju ti ještě spoustu gólů, spokojenost v osobním životě a třeba se ještě někdy potkáme na hřišti! :-)