#TbT 6 | Jakub a Ondřej Machátovi

Ahoj kluci! S Kubou jsem se viděl nedávno, s tebou Ondro už pěkně dlouho ne. Co je u vás nového? 🙂

Ondřej: "Upřímně si ani nepamatuju, kdy jsme se viděli naposledy... 🙂 Už je to doba... Takže asi to, že jsem se oženil, mám tříletou dceru, syna na cestě a nedávno jsem změnil po 7 letech práci."

Jakub: "Nic"

Tak to ti aspoň takhle gratuluju! 🙂 Pocházíte ze Střelec, takže předpokládám, že první fotbalové krůčky vedly na hřiště právě u vás ve Střelicích, je to tak? Pamatujete si na svoje začátky?

Ondřej: "Jasně, táta hrál fotbal, pak trénoval, takže jsme na hřišti ve Střelicích prakticky vyrostli."

Jakub: "Ano."

Máte ještě bráchu Adama, který taky hraje fotbal. Nelákalo vás, zahrát si všichni v jednom týmu? Nebo už se vám to poštěstilo?

Ondřej: "K tomu není skoro co dodat. 🙂 Snad jen, že nejčastěji jsme se potkávali spíš na futsale. V mužích jsme měli štěstí jen dvě půlsezony. Teď už jen hodně výjimečně na srandamačích."

Jakub: "Poštěstilo."

Spolu jsme si zahráli ve Spartě Brno, respektive Slovanu. Jak jste se dostali ze Střelec do Brna?

Ondřej: "Ve Střelicích nebýval pravidelně dorost, takže se, díky vazbě táty s panem Zikou, kluci končící v žácích, tradičně přesouvali do Slovanu. Oba jsme nakonec přišli už na poslední žákovské jaro."

Jakub: "Vlakem."

Ondra je ročník '87, Kubo ty jsi o rok mladší, takže jste se potkávali, dá se říct ve všech kategoriích. Nebylo to někdy náročné? 🙂 Být spolu doma i na hřišti.

Ondřej: "Za mě to bylo super! Kdybys mě ale nutil jmenovat nějaký negativum, tak snad jen to, že brácha nedostával (narozdíl ode mě) tolik příležitostí hrát, byť byl vždycky z nás ten šikovnější."

Jakub: "Nebylo."

Kubo ty pořád válčíš za Bosonohy v krajském přeboru. Ondro, ty ještě hraješ, nebo si pověsil kopačky na hřebík? 🙂

Ondřej: "Já jsem nechtěl svůj čas dělit mezi fotbal a rodinu - vybral jsem si rodinu."

Jakub: "Jde to."

Už jsme pomalu ve věku, kdy bilancujeme naše fotbalové 'kariéry'. 🙂 Na jaké období vzpomínáte nejraději a proč?

Ondřej: "Já měl štěstí. V žácích postup Střelic a záchrana Slovanu, v dorostu nepopsatelná éra pod duem Mazánek-Okurek, v mužích Slovanu záchrana a finále krajskýho poháru, ve Střelicích postup i záchrana.... Zážitků spousta, ale hlavně spousta skvělých spoluhráčů okolo. Bylo to krásný celý. 🙂"

Jakub: "Závěrečná."

Kubo, u tebe jsem našel jednu zajímavost. Ty jsi přestoupil na konci července 2019 zpátky do Střelic, aby ses za 4 dny vrátil do Bosonoh. Co to bylo za akci? 🙂

Jakub: "Bylo jich málo."

Ondro, co kapela, pořád hrajete? Nechystáte nějaké turné, až pominou opatření kvůli Covidu? 🙂

Ondřej: "Je to neuvěřitelný, ale fungujeme už přes dvacet let. Hrajeme jen párkrát do roka nějakou svatbu apod., ale pořád se rádi vidíme a baví nás to. Ambice, cíle a plány myslím ani nemáme."

Poslední otázka na závěr, jaký máš vztah ke Slovanu a jak na něj vzpomínáš? Udržuješ ještě kontakty s někým ze Slovanu?

Ondřej: "Slovan je můj druhej fotbalovej domov. Vždycky když jedu okolo tak mám mrazení... Se Simírem a Vaškem Šindelářem se vídáme na Ydyksebu (srdečně zvu), s většinou ale bohužel spíš výjimečně a náhodně."

Jakub: "Vzpomínám a udržuju."

Kluci, děkuju za váš čas, který jste si našli pro tenhle rozhovor. Doufám, že už co nevidět se potkáme někde u piva. 🙂

Ondřej: "Pivo dát musíme! Moc díky, že sis na nás vzpomněl a díky za všechny další rozhovory - je to super."