#TbT 5 | Michal Horňák
Ahoj Michale, dlouho jsme se neviděli ani neslyšeli. Jak žiješ? 🙂
"Ahoj Tome, žiju tak, jak je to jen ve chvíli současné karantény možné. Co se týče sportování, snažím se udržovat běháním a posilováním, ale běhání na hřišti s balonem mě naplňuje mnohem víc. Taky mi chybí takový ten klasický lidský kontakt, jako například to, že ti na tuto otázku nemůžu odpovědět někde na hřišti s Kofolou v ruce."
Souhlasím s tebou, ale musíme vzít zavděk aspoň takovouto formu rozhovoru. 🙂 Pojďme k tvým fotbalovým začátkům. Kde ses naučil hrát fotbal? Kdo a v kolika letech tě k němu přivedl?
"Moje začátky bych zařadil mezi klasické vesnické příběhy - taťka hrál fotbal na malé vesnici, kde v podstatě žádný jiný kolektivní sport nebyl. Na vesnici to tenkrát bylo tak, že nejmladší věková kategorie byl tým žáků do 15 let. Od nás nejmladších se očekávalo, že nebudeme zavazet 15 letým hvězdám a balony budeme kopat do autu. To druhé mám tak nějak stále v sobě."
Známe se nějaký čas a vím, že nepocházíš z Brna. Jak ses tedy ocitnul v Brně, potažmo ve Slovanu?
"V Brně jsem se ocitl díky přijetí na vysokou školu a to byl i důvod k přestupu do Slovanu. Pocházím z okolí Uničova, kde jsem za muže hrával Olomouckou 1.A třídu. Během studia v Brně jsem ale neměl možnost jezdit na tréninky a proto jsem hledal tým, který by hrál také 1.A třídu, ale v Brně. Neměl jsem k žádnému týmu vazbu ani nikoho neznal, proto jsem se jednoduše podíval na tabulku, vybral první tým, u kterého jsem našel telefonní číslo a po krátkém hovoru jsme se s vedením domluvili na zkoušce."
Jestli jsem to správně spočítal, ve Slovanu si strávil 3,5 roku. Jak na to období vzpomínáš?
"Po fotbalové stránce jsem rád, že jsem si vyzkoušel soutěž, která byla oproti Olomoucké více technická. Pokud bych se v té době měl fotbalově zaškatulkovat, řekl bych, že jsem dokázal hrát 1.A díky mým fyzickým předpokladům. Slovan mě ale donutil více zapracovati na technických dovednostech, které jsem do té doby tolik nevyužíval. Po lidské stránce vzpomínám ještě raději. S hodně bývalými spoluhráči udržuji kontakt dodnes, a kdybych měl rozepisovat všechny dobré věci, které jsem s nimi prožil, tak ti tenhle rozhovor nebudu moct poslat přes messenger, ale musel bych ho donést na flashdisku."
Když jsi jako malý špunt začínal kopat do balonu, viděl ses v nějakém slavném týmu, asi jako každý kluk, nebo jsi v sobě neměl tuhle ambici něco dokázat? 🙂
"Musím se přiznat, že tohle mě poměrně minulo. Měl jsem a mám samozřejmě svoje oblíbené týmy a hráče, ale nevzpomínám si, že bych někdy skutečně myslel na to, že budu hrát světový fotbal a stanu se díky tomu slavným a bohatým. Vždy jsem se chtěl fotbalem především bavit a toho se držím dodnes."
Ptám se tě na to záměrně, protože přijde, možná pro tebe nepříjemný dotaz. Slovan jsi opouštěl v roce 2016, uprostřed sezony, která nedopadla dobře. Slovan se nedokázal zachránit a sestoupil do 1.B třídy. Ty jsi byl tehdy kapitán týmu a vyslyšel jsi nabídku Vojkovic z krajského přeboru. Vím, že to některé hráče a funkcionáře v klubu mrzelo. Proč? Byla to právě ta ambice vyzkoušet si vyšší soutěž?Nebo v tom bylo ještě něco jiného?
"Odchod ze Slovanu je pro mě jedním z nejsmutnějších okamžiků fotbalové kariéry. Je to přesně jak píšeš - byla v tom ambice vyzkoušet si v nejlepším fotbalovém věku vyšší soutěž. Věděl jsem, že pokud to nezkusím, tak si to jednou budu vyčítat a litovat toho. Bylo to tak, že v létě před zmíněným odchodem jsem ve Vojkovicích strávil celou předsezónní přípravu. Kluby se nakonec na přestupu nedohodly, protože za mě Slovan v létě nesehnal do obrany náhradu. Vše proběhlo v přátelském duchu, s vedením Slovanu jsem se ale domluvil, že se za mě pokusí sehnat náhradu během podzimu a v zimě už mi nebudou bránit. Takto jsem to řekl i těm, kteří se mě ptali, nic jsem netajil. Do toho bohužel přišly špatné výsledky a v zimě z toho vznikla situace, že buď odmítnu Vojkovice, kterým jsem slíbil, že v zimě přestoupím a kde semnou počítali, nebo odejdu ze Slovanu ve chvíli, kdy hrozil sestup. Rozhodl jsem se splnit slib i vzhledem k tomu, že jsem věřil, že má Slovan hráče na to, dostat se na jaře do klidného středu tabulky."
Ve Vojkovicích si strávil další 3 roky svojí kariéry. Já každý víkend sleduju výsledky, kdo kde hrál a samozřejmě i tebe jsem sledoval a neuniklo mi, že jsi poměrně často dával góly a byl i kapitánem. 🙂 Ve Slovanu jsi hrál stopera, změnila se tvoje pozice na hřišti ve Vojkovicích?
"Start ve Vojkovicích mi vyšel, cítil jsem důvěru trenéra i spoluhráčů, první gól za Vojkovice jsem dal poměrně brzy a další přicházely především díky perfektně prováděným standardním situacím a později i zahrávání penalt, v kterých jsem se naštěstí nemýlil."
Taky o tobě vím, že si výborný hlavičkář, asi jeden z nejlepších, se kterými jsem měl možnost hrát, přitom nejsi zase až tak vysoký. Máš na to nějaký recept nebo radu pro nehlavičkáře, jako jsem já? 🙂
"V tomto se asi bohužel nedá radit - vzpomínám si na jeden trénink na Slovanu, kdy mi trenér řekl, ať předám nějaké rady asi o hlavu vyššímu spoluhráči. Člověk musí mít správný odhad na to, kam balón spadne a přidat k tomu načasování, pokud toto člověk v sobě má, není výška až tak důležitá."
V roce 2018 nastal hromadný úprk hráčů z Vojkovic, co se tam tehdy stalo?
"Ve Vojkovicích jsem v té době už rok nepůsobil, takže určitě nejsem v této věci ten nejlépe informovaný. Klubu se v této sezóně nedařilo, schytali několik horších proher a nakonec spadli o soutěž níže, jedním z hlavních důvodů byl určitě právě tento sestup."
Zakotvil si nakonec v Újezdu u Brna, jak ses tam dostal?
"Konec ve Vojkovicích nebyl překvapením - dostavěl jsem dům v Šaraticích a věděl, že bych časově nezvládl dojíždět na tréninky a zároveň hromadu práce na novostavbě. Opět se lehce opakovala situace jako u příchodu do Slovanu - hledal jsem co nejvyšší soutěž v co nejbližším okolí mého bydliště. Dřív než jsem stačil něco podniknout, zazvonil mi telefon a následovala otázka, jestli nechci hrát za Újezd a okamžitá odpověď, že je to nejvyšší soutěž v blízkém okolí, takže proč ne. Později jsem se dozvěděl, že mě vedení Újezdu doporučil funkcionář Slovanu Karel Anderle."
Momentálně se Újezdu moc nedaří, co říkáš na přerušení soutěží. Vyhovuje ti to, nebo bys radši hrál?
"Je pravda, že po úspěšné minulé sezóně nebyly podzimní výsledky dobré. V létě bohužel došlo k velkému odchodu hráčů a díry v sestavě se nedaří lepit tak rychle, jak by bylo potřeba. Vím ale, že vedení v této věci dělá obrovský kus práce a také věřím, že na jaře opět začneme stoupat vzhůru tabulkou. Určitě bych radši hrál, pokud bych to tak necítil, tak je to asi nejkratší cesta ke konci kariéry a nad tou ještě neuvažuji."
Fotbal už jsme probrali, co rodinný život, jak se vám daří? Pamatuju si tvojí ženu, když chodila fandit na každý domácí zápas Slovanu. Pořád tě tak podporuje? 🙂
"Manželka je pro mě absolutně největší podpora. Mám štěstí, že fotbalu rozumí a můžu s ní probrat naprosto vše, co se fotbalu týče včetně toho, kdy už se United zbaví Maguira nebo jestli Messi zvládne naběhat víc kilometrů než brankář. A ano, je stále stejně nadšená fanynka a ráda si zajde zafandit."
Poslední otázka na závěr, jaký máš vztah ke Slovanu a jak na něj vzpomínáš? Udržuješ ještě kontakty s někým ze Slovanu?
"Na Slovan vzpomínám jen v dobrém a pravidelně v neděli sjíždím výsledky, jak se jim daří v tabulce, a kolik bodů jim chybí na první místo. S několika kluky jsem stále v kontaktu a určitě mě těší vždy, když se mi někdo ze Slovanu ozve."
Děkuju za rozhovor a přeju hodně úspěchů jak v osobním životě, tak i v tom hráčském! 🙂
"Já tobě taky, děkuji."