#TbT 3 | David Cupák

Ahoj Cupíno, jak se ti daří v této nelehké době?

"Ahoj Tome, díky za optání, naštěstí mám sortiment pana Babiše (zahrádkářské potřeby), takže jsem ve výjimkách a můžu mít otevřené své obchody. Takže v rámci možností dobře."

Vzpomínáš si na svoje fotbalové začátky? Kdo tě k fotbalu přivedl a jaký dres si oblékl jako první?

"K fotbalu mě přivedli mí dva nejlepší kamarádi. Jako první jsem oblékal dres SK Líšeň."

Chtěl si odmalička hrát fotbal nebo tě lákaly i jiné sporty, případně si měl úplně jiné zájmy?

"Víš, mě odmala daleko více zajímal boj, s tátou jsem se porad pral a možná kdyby mě trošinku pozoroval, pochopil by, že mou největší vášní jsou bojové sporty. Teď hlavně MMA, dříve K1. Ale kluci mě vzali na fotbal a když něco začnu, nerad to vzdávám."

Tady bych se trochu zastavil, protože já mám taky rád bojové sporty a na K1 jsem vyrůstal. Jaký byl tehdy tvůj oblíbený bojovník?

"Mirko Cro Cop. Chorvat."

Vyzkoušel sis na vlastní kůži nějaký bojový sport? Třeba kickbox nebo MMA, které je v poslední době hodně populární.

"Byl jsem párkrát (doslova) na boxu, ale má pracovní vytíženost mi nedovoluje se tomu věnovat nějak stabilně. A taky věk. Nicméně me velmi láká začít chodit na tréninky MMA, pokud by se naskytla příležitost."

Fenomén poslední doby je jednoznačně právě MMA, říkal si, že ho sleduješ. Máš radši domácí scénu, kde dominuje Oktagon, nebo vstáváš brzo ráno a sleduješ i noční přenosy UFC?

"Oboje. Každý Oktagon přenos si poctivě kupuji na Oktagon TV. Chci je tím v dnešní těžké době podpořit. No a UFC? To je samozřejmost."

Jsi team McGregor nebo team Khabib? 🙂

"Těžká otázka. McGregor ten sport v podstatě proslavil, Khabib je neuvěřitelně silný a soustředěný. Oba mají své. Oba mě baví. Ale vic mě baví asi McGregor, je to větší sranda."

To máme stejně. 🙂 Poslední otázka k MMA, kdo je tvůj favorit? 🙂

"Jiří Procházka, Mach Muradov, Poire, Usman a mnoho dalších."

Zpátky k fotbalu. Za svoji kariéru si hrál v mnoha týmech. Já bych se tě ale chtěl zeptat, na jednu konkrétní věc. Pamatuješ si, co si dělal 11.října 2007 chvilku po 17.hodině? 🙂

"Ne, co? Dělo se, snad něco důležitého? 🙂 Jistě pamatuji, moje nejhezčí sportovní okamžiky."

Chvilku po 17.hodině běžela asi 50.minuta zápasu, proti týmu ze západních Strašnic, a ty sis po rohu naběhnul do malého vápna a hlavou zvyšoval na 3:1. Pamatuješ si, co ti v tu chvíli běželo hlavou?

"Běžel jsem směrem ke svému otci. Ale nedoběhl jsem a pak jsem se, bez nadsázky pod hromadou těl celého týmu, málem udusil. Měl jsem co dělat. Jediná myšlenka byla, abych to přežil. 🙂 A samozřejmě šíleně krásný pocit slyšet ty fanoušky. Nádherné opravdu."

Tento památný zápase, kdy jste porazili v poháru ČMFS tým z druhého břehu Vltavy, se ti do paměti určitě zapsal. Vzpomeneš si na to ještě někdy? 🙂

"Ano, vzpomenu si na to každý den, když jdu doma po schodišti a uvidím zarámovanou, památeční fotku."

Jaká byla nálada v kabině po rozlosování? Chtěli jste nějakého zvučného soupeře nebo jste byli spokojení se Sl*vií? 🙂

"Ono to nebylo jen o Slavii. V době rozlosování jsme měli před sebou ještě dva velmi silné týmy. Vyškov, který byl tehdy velmi silný a porazili jsme ho až na penalty, kdy to rozhodla až myslím desátá série penalt. Už tam jsem musel jít i já, myslím na osmou sérii a naštěstí jsem svou penaltu proměnil.

Dalším soupeřem v řadě, byl tenkrát druholigový Bystrc a to byl obrovsky těžký zápas a musím říct, že tak arogantní tým jsem snad nikdy nepotkal. Slávisté byli oproti tomu velmi slušní a fér. Jakmile jsme Bystrc porazili, byla obrovská euforie, že nás čeká Slavie. Do té doby se na to nikdo neodvážil pomyslet. Pan trenér Smrček nás držel v pokoře."

Tehdy jste s Líšní hráli divizi, čekal vás soupeř z nejvyšší ligy. Měli jste speciální přípravu na utkání nebo to probíhalo standardně?

"Příprava byla víceméně stejná, jen s úplně jiným nasazením a celkovým přístupem úplně všech. Nebylo třeba nikoho do ničeho nijak motivovat, zvláštní atmosféra."

Když nastal den D a vy jste vcházeli na hřiště, okolo bylo plno lidí, pociťoval si nervozitu?

"Ne, nikdy v životě jsem se necítil silnější a víc v klidu. Lidé mi (nám) dávali obrovskou POZITIVNÍ energii. Byl jsem šťastný a hrdý, ze můžu být součástí toho zápasu."

Co ti běželo hlavou, když už v 18.minutě zvyšoval Pavel Outrata na 2:0? Byl to moment, kdy sis řekl, že můžete vyhrát?

"Že to není možný."

Euforie po zápase musela být obrovská. Byl to tvůj nejhezčí fotbalový zážitek?

"Byl to můj nejhezčí lidský zážitek (mimo narození dcery), protože když vidíš jásající děti, invalidy na vozíku, kteří mají slzy v očích a pyšné rodiče a spolu s nimi všechny lidi, co tam s námi byli, tohle je pro mě výhra. Ne to vítězství samo o sobě. Takto jsem to vnímal. ROZDALI JSME RADOST."

Jak probíhaly oslavy? Já si tě pamatuju věčně s kofolou. 🙂

"Kofolu moc nemusím, takže jsem slavil žlutou limčou. 😁 Ne, oslavy byly krásné, dívali jsme se na, nás v televizních novinách a u toho křičeli, zpívali, super, krása, euforie..."

Všechno ale jednou končí a ty si už na jarní část sezony odešel hostovat do Hrušovan nad Jevišovkou, které hráli také divizi. Jak ses tam dostal?

"Slavii beru jako dar shora, jako mou rozlučku s fotbalem. Potkal jsem pár měsíců před tím svou budoucí manželku a ta obrátila mou pozornost jiným směrem.. Takže fotbal odešel na druhou kolej. V Hrušovanech mě moc chtěl pan trenér Duda a souhlasil i s mou podmínkou méně tréninků v týdnu, proto Hrušovany. Bylo tam ale krásně a zkusil jsem si tam úplně jinou roli."

Jaká to byla role?

"V Líšni jsem byl pracant, vůdci byli jinde. V Hrušovanech jsem se zařadil mezi pár zkušených hráčů a dostal jsem navíc dirigentskou roli. Až pan Duda pochopil, ze mé místo je na pozici stopera a neuvěřitelně me bavilo cely tým organizovat zezadu. O podobnou roli jsem se pak pokoušel i ve Slovanu."

Po konci sezony 2007/2008 si přišel na hostování do zmíněného Slovanu a v zimě se hostování změnilo v přestup. Najednou si hrál jen 1.A třídu, co stálo za tímhle přestupem?

"Stál za tím fakt, ze fotbal už nebyl mou prioritou a já se začal věnovat naplno nevlastnímu synovi, který byl velmi šikovný v tenise. Já ho začal trénovat a vyplatilo se, dostali jsme se společnými silami do Agrofertu Prostějov a také do reprezentace. S odstupem času už vše vidím jinak, ale to je život."

Pamatuji si tě jako kapitána, který pochodoval v kabině už půl hodiny před zápasem s nasazenou kapitánskou páskou. 🙂 Burcoval si tým, nechtěl si prohrát. V dnešní době tyhle typy hráčů už trochu vymizely. Neplánuješ ještě comeback na hřiště? 🙂

"Taky jsem díky tomuto přístupu byl všem pro smích, ale mě to nevadilo, to jsem já. 🙂Ano, vymizely, protože celkově společnost jde úplně jiným směrem, ale to už odbíháme. Nene, neplánuji. Můj život se ubírá úplně jiným směrem."

Sleduješ Slovan? Koukneš se na výsledky, zajdeš na zápas nebo sleduješ aspoň naše webové stránky? 🙂

"Upřímně? Fotbal nesleduji skoro vůbec celkově. Jak říkám, můj život šel jiným směrem."

Poslední otázka na závěr, jaký máš vztah ke Slovanu a jak na něj vzpomínáš? Udržuješ ještě kontakty s někým ze Slovanu?

"Slovan mi dal velkou možnost se realizovat, užil jsem si tam pozici stopera, bavilo mě to moc. Jen škoda, ze jsme tenkrát nepostoupili. Náš tým byl skvělý!!! A díky Slovanu jsem pochopil, že se fotbal dá i užívat a i ty chvíle s partou po zápase. Tady to byla zábava a koníček, ne povinnost.

V kontaktu jsem sem tam přes FB, jinak jsem dost pracovně vytížený a není čas bohužel."

Cupíno, mockrát děkuju za rozhovor, aspoň touhle formou, bohužel osobně se to teď nedá. Přeju ti do života jen to nejlepší a snad se brzo potkáme někde na fotbale!

"I já moc děkuji! Bylo příjemné zavzpomínat. Tobě taky přeju jen to nejlepší a ano, doufám, že se brzy všichni zase potkáme."